Zjistila jsem, že být zadobře se svými sousedy je téměř nadlidský úkol. Stačí jen kýchnout přes plot a už létají shnilá jablka, klíče a výhružky, že to dají k soudu. To už jsem slyšela aspoň třikrát.
Nedávno jsem se pohádala s paní sousedkou. Mají na pozemku několik obrovských a krásných buků, bohužel na podzim padá 90% listí k nám na zahradu a já ho nejsem schopna odvážet pryč. Toho listí jsou pytle a pytle, celý dům se koupe v listí.
Tak jsem si ji dovolila požádat, jestli nemůžu to listí sypat přes plot, kde má „listoviště“, jak mu sama říká, odhazuje zde listí, které se nevejde do kompostu.
Byla hodná a dovolila, radovala jsem se, že mám vyhráno. No, ne na dlouho. Paní sousedka si začala stěžovat a brblat, že jí házím listí přes plot. Vždyť jsme se domluvily, myslela jsem si. Tvrdila, že mi vadilo listí za plotem, že si postaví dvoumetrovou zeď a, že nemá smysl se se mnou bavit.
Taky se vám něco podobného stalo? Všimla jsem si, že sousedské vztahy jsou čím dál horší. Ale já za to nemůžu, vždycky pozdravím, nedělám naschvály a vyhovím jim. No, nepomáhá to, jsou čím dál protivnější. Každý si hlídá svůj kousek pozemku pomalu vzduchovkou, lukem a šípy, a dokonce i osmi psy. Jen čekám, kdy se vrátí do módy ostnaté dráty. Dokonce i příjezdovou cestu si musíte pronajímat, platit a platit, jinak se majitel může rozhodnout, že si tam postaví plot a vy se nedostanete do domu. Nemůžete si ani odpoledne pozvat rodinu na grilování, to pak totiž pouští rádio v pět ráno.
Nechápu to, přitom jsme se mohli dokonce spřátelit. Čím to je? Mají strach? Jsou tak hrozně chamtiví a závistiví? Baví je dělat naschvály a vyhrožovat soudem? Krást si třešně a ořechy? Zjistila jsem, že nejhorší je to v chatkových oblastech. Asi proto, že tam jsou všichni namačkaní na sobě, neumí a nechtějí spolu vycházet.
Asi bych se měla odstěhovat někam na samotu u lesa. Možná by medvědi byli příjemnějšími sousedy.