Limonádu si dnes sice můžeme koupit leckde a často tak i činíme, ovšem zamyslíme-li se nad tímto počínáním, možná nabudeme i dojmu, že tím nečiníme právě tak, jak bychom činit měli. Ne snad proto, že by bylo na nakupování limonád něco zavrženíhodného, ale prostě proto, že můžeme mít na výběr i něco přece jenom lepšího.
A to i dnes, kdy už je takových všemožných láhví nebo spíše především PET láhví nejednou doslova plný krám a kdybychom z každé takové byť i jenom okusili, možná bychom pak už ani nestihli doběhnout domů a přivodili si někde na ulici možná i před zraky četného publika dost nepříjemné faux pas, jež by nás mohl posléze v otázce dobré pověsti poznamenat. Dost možná i na celý zbytek života, protože to víte – „takovej velkej (nebo taková velká) a on(a) se přímo před lidmi na veřejnosti víte co“!
Dnes sice máme nejenom ty všemožné mattonky, poděbradky, coly, fofoly a co já vím, jak se všichni ti potomci „deštěnky“ nebo „žluté“ limonády, již dnes už uvidíme nejspíše jen ve Slunci a senu, jmenují, ovšem ouha!
Viděli jste někdy nějakou etiketu na limonádě? A přečetli jste si ji pořádně? Co jste na ní nejednou nalezli, co se složení týká? V jedné je přemíra cukru, tady toho, co bychom měli vzhledem k nadměrné konzumaci a obezitě spíše omezovat, jinde jsou umělá sladidla, jež prý jsou neškodná, jenže je v tom případě otázkou, proč se stanovují maximální limity, jež bychom neměli při konzumaci překračovat, všude jsou nějaká ta éčka, konzervanty a kdo ví, co ještě.
A proč do sebe lít něco takového, když si vlastně můžeme snadno vyrobit i limonádu vlastní, možná i kvalitnější a levnější, určitě však zdravější?
Připravit si takovou domácí limonádu – jak třeba i radí – není vůbec nic složitého, natož nemožného. Ba naopak – je to úplná hračka. Stačí nějaká ta perlivá nebo neperlivá voda, trocha sirupu z poctivých surovin a nějakého toho čerstvého ovoce, za letních veder pak třeba i kousky ledu, a už je to uděláno, už je to hotovo.
Je to hotové, než bys řekl švec, a pokud se s něčím takovým posadíme třeba za horkého letního dne dejme tomu někam pod strom, těžko si můžeme přát krásnější chvilku.
Samozřejmě za předpokladu, že ten náš hrozný chlap není zásadně jenom na pivo. Za což ale nemůže limonáda, nýbrž jeho drahá polovička, jež ho doposud neznámo proč nepřetvořila k obrazu svému.